Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mauzoleum v Halikarnassu

Perská říše, která se v té době rozkládala od západního pobřeží Turecka po Indii, se dělila na správní jednotky - satrapie v jejichž čele stál satrapa. Jednou z těchto satrapií byla Kárie; kárijským satrapou v letech 377-353 byl Mausólos. V této době se perští místodržící vzepřeli perskému králi, jímž byl Artaxerxes II. Formálně zůstali ve svém postavení satrapů, prakticky se však stali vládci samostatných států; Mausólos se k povstání přidal a ve spojenectví s okolními řeckými státy založil na jihozápadě Malé Asie Kárii s hlavním městem Halikarnássos (dnešní turecké Bodrum, v současnosti jsou to však již jen rozvaliny). Mausólos pocházel z místního lidu, mluvil řecky a vyznával řecké tradice. Ve svém sídle v Halikarnássu rozvinul rozsáhlou stavební činnost. Mimo jiné začal se stavbou monumentální hrobky jako odkazu pozdějším obyvatelům státu na velkého zakladatele. Hrobka byla postavena podle vzoru hrobu perského krále Kýra II. a patřila k nějvýraznějším památkám Mausólovy rezidence.

Tato stavba byla zvláštní svou architektonickou koncepcí, byla to první stavba v řeckém stylu, která byla dvoupatrová. Na podstavci z mramoru - v rozměrech se prameny rozcházejí – stál pohřební chrám obklopený 36 iónskými sloupy, které nesly střechu tvořenou 24 stupňovou pyramidou. Na jejím vrcholu byl poslední výtvor sochařů vysoký celkem 6 metrů: velká qudriga, neboli vůz se čtyřspřežím. Čtyři impozantní koně táhli vůz, ve kterém jel Mausólos se svojí ženou Artemisií. Mezi každými dvěma sloupy stála socha. V čem se prameny shodují je výška mauzolea, která činila 46 m.

Mausólos zemřel v roce 353 př. n. l., ještě předtím, než byla hrobka hotova a dílo dokončila jeho manželka Artemísia, která se ujala vlády nad satrapií. Povolala z Řecka nejlepší stavitele a sochaře té doby a nechala manželovu hrobku dokončit. Byl mezi nimi i Scopás, který dohlížel na přestavbu Artemidina chrámu v Effesu. Kromě něho se na výzdobě podíleli další slavní sochaři Bryaxis, Leochares či Timotheus (každý z nich měl přidělenou jednu stranu čtvercové plošiny) a stovky dalších umělců a řemeslníků. Celá nádhera mauzolea nespočívá jen v jeho vzhledu, ale hlavně v jeho výzdobě; bylo plné soch v životní a nadživotní velikosti zobrazujících hlavně lidi, koně, lvy a jiná zvířata. Nebylo tedy zasvěceno řeckým bohům.

Mauzoleum pak bylo ve 13 stol. poničeno silným zemětřesením a o dvě století později zničeno rhodskými rytíři, kteří ho použili jako zdroj stavebního materiálu pro hradby pevnosti svatého Petra. Roku 1846 objevil archeolog Charles Thomas Newton pozůstatky hrobky a díky němu lze dnes spatřit v Britském muzeu např. části reliéfu, sochy Mausóla a Artemísie, rozbité kolo od quadrigy a další památky.

Fotky Mauzolea v Halikarnassu