Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maják na ostrově Faru

Egypt byl od roku 525 př. n. l. pod perskou nadvládou, ze které se po dlouhou dobu pokoušel vymanit. Definitivní osvobození z perské nadvlády mu přinesl až Alexandr Veliký, který v letech 332 - 331 př. n. l. Egypt dobyl. Kněží pak Alexandra korunovali podle starých tradic za krále i za syna boha Amona a Alexandr se tak stal legitimním nástupcem faraónů. Alexandrovým příchodem začala pro Egypt nová kapitola. Egypťané přijali Alexandra přátelsky a kladný vztah si zachovali i k jeho nástupcům Ptolemaiovcům, kteří respektovali egyptské tradice a vrátili Egyptu velmocenské postavení. Do země však proudili řečtí přistěhovalci a později i Římané a tito přistěhovalci postupně změnili etnickou i ekonomickou strukturu země. Dožívající egyptská kultura nevydržela konfrontaci s mladší a vyspělejší řeckou kulturou. Toto poslední období starověkého Egypta trvalo až do jeho dobytí Araby v letech 640 - 642. Alexandr Veliký se zasloužil o založení přístavního města v nilské deltě Alexandrie, která se brzy stala kulturním a vědeckým centrem helénistického světa. Byla zde mimo jiné zbudována velká alexandrijská knihovna, která prý obsahovala všechno vědění tehdejšího světa, múseion (dům múz) a mnoho dalších staveb. Kromě toho bylo město také největším hospodářským střediskem východu; v alexandrijském přístavu vládl čilý obchodní ruch. a právě před vjezdem do přístavu, na ostrůvku Faros, byl zbudován maják, považovaný za jeden ze sedmi divů světa.

S výstavbou začal po Alexandrově smrti Ptolemaim Sotér, ale dokončen byl až za vlády jeho syna Ptolemaia Filadelfa. Architektem byl Sóstratos z Knidu. Dílo bylo zasvěceno Ptolemaiovi Sotérovi a jeho ženě Berenice. Protože maják zanikl ze všech šesti nedochovaných divů světa nejpozději, máme o něm poměrně přesné informace. Skládal se ze tří částí: dolní čtvercový dvoupatrový palác s věží v každém rohu, prostřední čtverhranná zužující se věž, jejíž výška se odhaduje mezi 60 a 80 metry. Předpokládá se, že sloužila jako pevnost a že byla zakončena cimbuřím a konečně horní osmiboká věž, ukončená kamennou plošinou s otevřenou sloupovou síní (peristylem). Strop této síně tvořila pravděpodobně pyramidová věž, na jejímž vrcholu stála socha Poseidóna. Celková výška majáku se dá pouze odhadovat a za nejpravděpodnější se jeví výška okolo 135 metrů. Vnitřní válcovitá dutá část byla používána jako šachta na zvedání paliva potřebného na oheň. Maják v noci naváděl lodě do přístavu pomocí ohně, který na jeho vrcholku hořel, a ve dne využíval odrazu paprsků slunečního světla od obřího zrcadla.

Podle antických pramenů si stavba vyžádala obrovské náklady, není známo, jak dlouho stavba trvala ani jaké techniky bylo použito. K dokončení majáku došlo někdy okolo roku 280 př. n. l. Ve 4. stol. maják poškodilo zemětřesení a přestal zde být udržován oheň. Byl však dál využíván jako denní maják díky své bílé barvě. Ve 13. století ztratil i význam denního majáku, neboť se změnily podmínky a původní přístav zanesl písek. V tomto období ho lidé začali rozebírat a používat jako stavební materiál, tak jako tomu bylo u mnoha dalších slavných staveb starověku. Definitivně ho zničilo zemětřesení roku 1326.

Fotky majáku na ostrově Faru