Maják na ostrově Faru
Egypt byl od roku 525 př. n. l. pod perskou nadvládou, ze které se po dlouhou dobu pokoušel vymanit. Definitivní osvobození z perské nadvlády mu přinesl až Alexandr Veliký, který v letech 332 - 331 př. n. l. Egypt dobyl. Kněží pak Alexandra korunovali podle starých tradic za krále i za syna boha Amona a Alexandr se tak stal legitimním nástupcem faraónů. Alexandrovým příchodem začala pro Egypt nová kapitola. Egypťané přijali Alexandra přátelsky a kladný vztah si zachovali i k jeho nástupcům Ptolemaiovcům, kteří respektovali egyptské tradice a vrátili Egyptu velmocenské postavení. Do země však proudili řečtí přistěhovalci a později i Římané a tito přistěhovalci postupně změnili etnickou i ekonomickou strukturu země. Dožívající egyptská kultura nevydržela konfrontaci s mladší a vyspělejší řeckou kulturou. Toto poslední období starověkého Egypta trvalo až do jeho dobytí Araby v letech 640 - 642. Alexandr Veliký se zasloužil o založení přístavního města v nilské deltě Alexandrie, která se brzy stala kulturním a vědeckým centrem helénistického světa. Byla zde mimo jiné zbudována velká alexandrijská knihovna, která prý obsahovala všechno vědění tehdejšího světa, múseion (dům múz) a mnoho dalších staveb. Kromě toho bylo město také největším hospodářským střediskem východu; v alexandrijském přístavu vládl čilý obchodní ruch. a právě před vjezdem do přístavu, na ostrůvku Faros, byl zbudován maják, považovaný za jeden ze sedmi divů světa.
S výstavbou začal po Alexandrově smrti Ptolemaim Sotér, ale dokončen byl až za vlády jeho syna Ptolemaia Filadelfa. Architektem byl Sóstratos z Knidu. Dílo bylo zasvěceno Ptolemaiovi Sotérovi a jeho ženě Berenice. Protože maják zanikl ze všech šesti nedochovaných divů světa nejpozději, máme o něm poměrně přesné informace. Skládal se ze tří částí: dolní čtvercový dvoupatrový palác s věží v každém rohu, prostřední čtverhranná zužující se věž, jejíž výška se odhaduje mezi 60 a 80 metry. Předpokládá se, že sloužila jako pevnost a že byla zakončena cimbuřím a konečně horní osmiboká věž, ukončená kamennou plošinou s otevřenou sloupovou síní (peristylem). Strop této síně tvořila pravděpodobně pyramidová věž, na jejímž vrcholu stála socha Poseidóna. Celková výška majáku se dá pouze odhadovat a za nejpravděpodnější se jeví výška okolo 135 metrů. Vnitřní válcovitá dutá část byla používána jako šachta na zvedání paliva potřebného na oheň. Maják v noci naváděl lodě do přístavu pomocí ohně, který na jeho vrcholku hořel, a ve dne využíval odrazu paprsků slunečního světla od obřího zrcadla.
Podle antických pramenů si stavba vyžádala obrovské náklady, není známo, jak dlouho stavba trvala ani jaké techniky bylo použito. K dokončení majáku došlo někdy okolo roku 280 př. n. l. Ve 4. stol. maják poškodilo zemětřesení a přestal zde být udržován oheň. Byl však dál využíván jako denní maják díky své bílé barvě. Ve 13. století ztratil i význam denního majáku, neboť se změnily podmínky a původní přístav zanesl písek. V tomto období ho lidé začali rozebírat a používat jako stavební materiál, tak jako tomu bylo u mnoha dalších slavných staveb starověku. Definitivně ho zničilo zemětřesení roku 1326.