Diova socha v Olympii
Kolem roku 1600 byl západořeckými kmeny osídlen Peloponnésos. Tyto kmeny s sebou přinesly také kult olympských bohů. Olympia v Élidě na severozápadu Peloponnésu (s horou Olymp má společné pouze jméno, je od něj vzdálena téměř 300 km) byla starým mykénským kultovním střediskem, od 9. stol. př.n.l. se pak stala kultovním střediskem řeckým. Brzy na to se stala dějištěm pravidelných sportovních klání, Olympijských her (první se podle řecké tradice konaly roku 776 př.n.l.). Počátek Diova kultu nelze přesně určit, nové olympské náboženství se prosazovalo postupně, a Zeus byl uctíván souběžně s mnohými staršími božstvy.
Diova socha byla vyrobena okolo roku 433 př. n. l. slavným řeckým sochařem Feidásem ze slonoviny a zlata a na výšku měřila 12 metrů, trůn pak 10 m. Pracovalo se podle postupu vynalezeného Feidiem o mnoho let dříve, který umožňoval stavět takto mohutné sochy. Spočíval v použití dřevěné konstrukce, na kterou byl umístěn kov a slonovina jako vnější plášť sochy. Protože socha byla tak vysoká, jsou popisovány častěji trůn a Diovy nohy, než celý objekt. Trůn byl zdoben zlatem, drahokamy, ebenem a slonovinou. Nohy trůnu byly zdobeny sfingami a okřídlenými figurami bohyně Niké. Scénu dále doplňovaly sošky řeckých bohů a mýtických postav. Samotný Zeus držel v levé ruce vladařské žezlo vykládané všemi druhy kovu s orlem, který na něm seděl; v pravé ruce pak sochu bohyně Niké (bohyně vítězství). Jeho sandály i oděv, který je zdoben řezbami zvířat a lilií, byly ze zlata. Na hlavě měl vytesán věnec z olivových ratolestí. Socha byla příležitostně zdobena různými dary od vladařů a důležitých osob (např. vlněným závěsem od syrského krále Antiocha IV.).
Když byla socha hotova, téměř zaplnila celý chrám. Přestože Zeus seděl, jeho hlava se téměř dotýkala stropu. Vznikal proto dojem, že kdyby se vládce bohů rozhodl postavit, celý chrám by rozbořil.
Socha hrála důležitou roli také při zahájení Olympijských her, kdy třetí den po novoluní kněží obětovali právě před ní.Roku 393 n.l. byly olympijské hry římským císařem Theodosiem I. zakázány jako pohanský rituál (státním náboženstvím již bylo křesťanství) a chrám bylo přikázáno zavřít. Svatyně začala být zanedbávána.V pátém století byl chrám poničen požárem, a zbytek dokonala zemětřesení, sesuvy půdy a záplavy, kterými byla Olympia zasažna.Roku 394 n. l. byla socha Dia převezena bohatými Řeky do paláce v Konstantinopoli, kde byla roku 475 n.l. zničena taktéž požárem.
